Při čtení Bret Harta.

Ne, u nás nejsou dobrodruzi tací

jak za „Tábora řvavých“ slavných časů,

však s dobou žní se z dědiny to ztrácí

kams do kraje, kde zraje zlato klasů,

kluk zmizí ze školy a s tátou táhnou

za Prahu s kosami do známých dědin...

Rozbití celí jsou. A žízní práhnou,

a slunce žhne tak do tátových šedin.

Pak po čase se navracejí spolu,

a do té bídy valně se jim nechce.

Hned táta v krčmě opíjí se v bolu.

A mladý kluk se zaučuje lehce.