Při čtení životopisu Cervantova.

Když poznal jsi tu nízkou mrzkost davu,

jenž proti velkosti roh zvedá býčí

a po všem šklebně, co mu cizí, křičí,

když prošels žití trud i válek vřavu;

když v žalářích jsi lauru hodnou hlavu

klad’ na kamení, zoufalost kde klíčí,

když pocítils, jak závisti zmij syčí,

co nevděk v číš květ mačká bolehlavu:

Tu musils ke dnu vypit celou číši

a ukázati všem tak symbolicky,

kdo myslí, tvoří, pravdu chtí a krásu:

Jak proti velduchu, jenž tíhne k výši,

byť podlehla i chvíli ve zápasu,

se staví nízkost s drzým čelem vždycky.