Při dokončení překladu Ariostova „Zuřivého Rolanda“. (I.)

Jest dokonáno, mistře Ludvíku!

Jak druhdy ty smím pozdravit juž břeh.

Ach, cítím v ňadrech tisíc slavíků,

vzlet ku výši, polibků vroucích žeh,

v změť mávajících šátků, v pokřiku,

jenž zástupů se chvěje na ústech,

dlím s tebou hrdý člunu na pokraji,

na kterém s tebou jel jsem v moři bájí.