Při dokončení překladu Ariostova „Zuřivého Rolanda“. (II.)

My spolu dvanáct let jsme svorně žili

a svorně taktem šel nám srdcí tluk;

jak milenec se ku milence chýlí

a chytá dech, já chytal sloky zvuk,

ať hřímá, jásá, usmívá se, kvílí,

nad tebou skloněn, pozdní doby vnuk,

jsem ptal se málo, komu zpěv tvůj vhod?

Mně líbil se, tož Pegasa jsem bod’.