Při dokončení překladu Ariostova „Zuřivého Rolanda“. (IV.)

A poznali jsme starou pravdu zas,

že vždycky člověk týž byl a jest jeden,

ať k požitku jej volá lásky hlas,

ať záštím, zlobou k zločinu je veden,

že láska bůh jest, sobectví že ďas,

že pouze v srdci každý má svůj eden,

že v sladkou báj se přísná pravda halí,

že velký osud je a člověk malý.