Při dokončení překladu Ariostova „Zuřivého Rolanda“. (V.)

Že pravda mívá tisícerou masku,

že jediná a vítězná jest krása,

že umělec vždy vchází v krutou sázku,

že jeho pád vždy jeho velkost hlásá,

že jiskra dřímající ve oblásku

je sestrou těch, jež vlasatice střásá,

že v posled vše do jedné ústí věty,

květ, zvíře, člověk, ba i valné světy.