Při dokončení překladu Ariostova „Zuřivého Rolanda“. (XIV.)

Však přijde čas a vyláme nám zuby.

Co potom? Jen tvé dílo zbude světu.

Jak druhdy Camoens jícnem nad záhuby

je vznášej výš, jen v něm svou poznej metu.

Tu záští cení se, tam závist zubí,

prach zapomnění leží v čerstvém květu;

však to nás nezmate, my přistali,

sny naše zhráněny jsou v krystaly.