PŘI JARNÍ POVODNI.

Vzkypěly jste znovu, vody, zatopily kraj,

opadnete zase, vody, a zem bude ráj!

Střemcha o tom svědčí plně, která trčí z vod,

blatouch o tom hlasně výská, zlatistý z vln bod;

jabloň svědčí o tom květem, jenž jest běl a nach,

mně jest, těmi nad vodami jak by sám Bůh táh’,

každému pěl květu v srdce a šept’: „Kveť a buj!“

Trnu, žasnu, zapomínám na celý bol svůj.