Při Mělničině.

Právě Šillerovu přečetl jsem píseň,

Láhev s Mělničinou přede mnou tu stála,

Ona mysl k zápalu rozhřála,

Tato s prsou svrhla všecku tíseň.

Bylo mi, jak by dvé perutí,

Jedna z vína, druhá z básně, vzlétlo,

Po obou mi stranách jaře zkvétlo,

A u vyšším jakéms’ pohnutí,

Zazpíval jsem sobě, nevím ani,

Ozvěny-li ono doznívání,

Či duch vína pohrál se mnou,

Dotknuv se mne září jemnou?

Radosti! tys duchů vážných

Dcera z krajin jasnosti!

Odplatou jsi činů snažných

Lidstva potné bytnosti!

S věncem z tvého hvězdostolku,

Nebešťanko, nám se zjev.

Číše zavzní v našem spolku

Tobě náš i chvalozpěv!

Z kola, kde se číše pění,

Písně vznes se plný hluk!

Viň se jako trouby zvuk

K trůnu tvému hlasů znění.

Vše, co v kole světa stojí,

Vše, co slunce zahřívá,

Pohledem tvým se napojí,

Nádechem tvým okřívá!

Duchů svatých mocné sbory,

Cherubův a lidí hlas

Citem jimáš, kouzlíš tvory,

Blíže k bohům vedeš nás!

K zpěvům ústa rozněte se!

Nebes harfy břinkejte!

Skvělé číše cinkejte,

Slavozpěvy ozvete se!

Čechové jsme! v našem těle

Předků velkých plyne krev;

Neporobený zří směle

S trůnu zříceného lev.

Švarní bratří, přísahejte,

V lesích až se ozve hlas!

Statek, srdce, krev podejte

Vlasti drahé v každý čas.

Čech nás slyší přísahati,

K hrobu jeho doploul hlas,

Vlasti drahé v každý čas,

Statek, srdce, krev chci dáti!

Bratrský ať kruh se pevní!

Z plesu vínem zňatého,

Citové vyplyňte zjevní

Ven do světa celého!

S láskou tvůrce svět když splodil,

Sám by žádný nebyl z nás,

Duše vážné brzy odíl

Příbuzenství svatý pás.

Vše se blíží k dokonání!

Láska nám jen ostává,

Lidem ruku podává

K provodu v tom putování!

Vzhůru! spěšte číše vzíti!

Zdrávo české děvče buď!

Mravnost šperk tvůj musí býti,

Ctnost se do srdce ti luď!

Krása v tváři s nevinností,

Láska v oku tvém se skvěj,

Vyvolenec s důvěrností

Tobě srdce zachovej!

Ženstvo české ať se slaví,

Láska mízy zslazuje!

Ona světy zblažuje,

Ona smutek v srdci ztráví!

Zdráv buď jinoch, v jehož duchu

Síla dědů přebývá!

Svůdcům který nedá sluchu,

Vadou vadu nazývá.

V bouři hromů s zmužilostí

Stát jak skála ostává,

Pravdě jen a šlechetnosti

Ruku vážně podává!

Vstup sem do našeho kola,

Čechu mladý k spojení!

K veselému stolení

Rukodání tebe volá!

Stálost lásky v přísažení,

Trvanlivost k věčnosti!

Šťastný, kdo již oblažení

Došel s ženou v milosti!

Chvílek jeho krásné řady

Tiché, láska provine,

V plesu bez nucení všady

K pokoji s ním poplyne.

S rukou v ruce zapletenou

Jde se mile v soumračí;

Bratří jdeme nejradši

S duší cnostmi ozdobenou!

Pomoc, bratří, nevinnosti,

V útiscích kde naříká!

Naděje živou jasností

Bídy noc ať proniká!

Koho tesknost bolně souží,

Veselím ho utěšte

A kdo mdlý po hrobě touží,

Den mu sladit pospěšte!

Opona se trhá v hrobě,

Tesknost dýchá svobodně!

Mámidla jak pochodně

Dohoří v věčnosti době!