PŘI MĚSÍČKU.

Měsíček líbě zírá

Tmavými topoly,

Mdlé světlo se opírá

O skalní vrcholy;

Očárně stříbrem vroubí

Vchod k skalní jeskyni,

Probouzí v stinném loubí

Uspanou pěvkyni.

Zažloutlý mžik se chvěje

Pastýrských plamenů,

U louky, kde se leje

Chlad čerstvý z pramenu;

Co sněžný květ se pěny

Na vlnkách houpají,

Tam skalin černé stěny,

Tu kvítka líbají.

Poklidně vanou bory,

Kde ustal větřík hrát;

Ozářen s kolmé hory

Valí se vodopád.

Přeludný stín se míhá

Po mrtvém popluží,

Bludiček svit obíhá

Rokytu v paluží.

Potůček vlaží mechy,

Z nichž perly sršejí;

Ve vlnkách veské střechy

Se vlídně zhlížejí;

Na mlejnské dere hrázi

Se lesk skrz olšiny,

A čilé kolo hází

Kol sebe bubliny.

Světýlka mnohotvárná

Plynou po rybníce,

Zří z háje myslivárna

Při záři měsíce.

Tvrz hledí hrdočelá

Se skály v nebesa,

Tam kostelík se bělá

Na vršku u lesa.

U hřbitova za vískou

Se míhá černá mříž,

A přes zeď hledí nízkou

Starý pod lípou kříž;

Okmítá světlo matné

Náhrobky zrosené,

I kameny památné

Na polo zbořené.

Ach, trudné obraznosti

Probouzíš výtvory –

Měsíčku! snům mladosti

Otvíráš závory;

Přes topolové proutí

Jen smutně na mne zříš,

Co duši mou kormoutí,

Ach, ty jen skoumat smíš!