Při mohyle Jana Nejedlého.

Dostíhla již též střída tě k odchodu

Všem neodvratná, dříve ach, nežli jsi

Sestárnul! ztrátu želí tvou vlast,

Pozbyla skvělého ze svých věštců.

Odpočinutí zde jsi si vyvolil,

Kde první osvit blažil tě života,

Kdes podletí své trávil, v blahu

Stlala ti otčina kvítí v cestu.

Slavíkův bol jsme v sousedné ohradě

Poslouchávali, vzbudil se ke vlasti

Cit lásky, vznikli snové snahy,

V nevinném plápolu prchly doby.

Vstoupiv do chrámu umek, co horlivec

Pátrals po květech krásného umění,

Pro ně však nezavrhna zřídla

Hluboké znalosti přísných vědů.

Ty tě pozdvihly na stupeň důstojný,

Vládce tvé poctil zásluhy hodností,

Ty jsi byl pravý Themisin kněz,

Zástupce pravdy a moudrý smírce.

Pocty jsi došel, oslavu však tobě

Náklonnost k vlasti podala zvěnčenou,

Pro ni jsi konal pracná díla,

V nich jsi jen nalezal pookřání.

V sídlo vladařství chtěla tě cizenka

Sličná k tvé výši odvesti z otčiny,

Dlels na rozpacích, posléz jsi předc

Pozůstal vlasti a umkám věrným.

Z krajin helenských podal jsi národu

Zlomek výtečný zpěvce, an podivem

Světu jest a též vnadným zřídlem

Jaroty, živosti, skvělé krásy.

Výtečnost Franka přednes jsi vlastotně,

Outlý cit Němce, trudné i kvílení

Angla, vynik jsi časopisem,

Ceny ten ve vlasti nepotratí.

Shledání přátel literních za slavnost

Páče, s nimi jsi o vlasti hovořil,

Jakby vyváznout mohla z nectné

Potupy, osvity blahé dojít.

Zašel již mnohý z věrného spojení:

Rautenkranc čilý, Štěpnička obrazný,

Výtečný Puchmýr a Dobrovský,

Oslava Slávie; všech jsi želel.

Sedláček nám též odjat jest z náručí,

Horlivec vroucí, co Petr poustevník

Volal vždy: „Vzhůru! kvapte, kvapte

K východu, jitřenka jeví cestu!“

Cedí tvůj bratr, milenec národu,

U tvého rovu slze ti; ukojit

Nedá se soucit, ztratil půlku

Života, zátesknost mě též jímá.

Ducha jsi výše v odkazích vyjevil,

Na vlast jsi pomněl, na nuzné krajany,

Žehnat tě budou, slavně jsi žil,

Mnoho jsi působil – skvělý osud!