Při návratu do staroslavné Prahy.

Opět zřím tě, Říme Čechův!

Opět vcházím v slavné lůno tvé,

v němž ukojím touhu vzdechův,

touhu, jež mne mocně k tobě zve.

Věže steré, ještě bdíte

nad velebným městem Pražanův?

Věže ctihodné, vy čníte

posud nad Medinou Slovanův?

Neshrbly tvé věže, Týne,

jenž jsi pravdy Kristovy náš zdroj? –

Ó tvá sláva nepomine,

Praho, jež znáš mír i krutý boj!

Vše se jeví převelebně,

přešlost hlásáť slávu budoucí! –

K nebi zdvihá se malebně

Petřín, hrdě k sobě kynoucí.

Což most Karlův? Pevně stojí

nad vlnami šumné Vltavy.

Touha má se upokojí,

an pomním na činy Karlovy.

Praho slavná, střede vlasti,

přiviň k sobě Čecha věrného,

a dopřej mu blahé slasti:

povznést slávu jména českého!