Při obžinkách.

Ženci a žnečky,

Vijte věnečky

Z modravé charpy a zlatých klásků,

Vijte do věnců vděčnost a lásku!

Všecko již s pole

Pěkně v stodole,

Všude je hojné požehnání,

Všude radost a všude plesání!

Nás v letě k práci

Budili ptáci;

Slunečko na nebi notně hřálo,

Chládku i oddechu bývalo málo.

Teď za to míle

Nastala chvíle,

V nížto radostně se veselíme,

Pánu Bohu za to díky činíme.

Nuže plesejme,

Hlasně volejme:

„Zdráva buď vrchnost, jenž lidu přeje!

Bůh jí na cestu kvítků naseje!“