PŘI ODCHODU

Pokloňme se po pás, dotkněme se půdy,

požehnejme trávy, břízy, vody řek,

mlýny na rovinách, kovů pestré hrudy,

národy všech plemen, děje z pohádek.

Zahučelo moře, jak když v zvony buší,

východ slunce vybled mlhou udušen.

Nebylo to moře – byl to výkřik duší,

a byl východ slunce v slzách utopen.