PŘI OHNI.

V sloup kouře svoje touhy zaháním

(Vzduch večerní je cítit krajem vát)

a chvíli myslím, chvíli zase sním

a Smutek hladím, jenž mi v duši pad.

Vzduch večerní je cítit krajem vát.

Můj cit se v duši utajeně chví,

když Smutek hladím, jenž v ni náhle pad

a vše chci zvědět, co jen věky zví.

Můj cit se v duši utajeně chví –

a hledá východ z temna příštích let.

Chci všecko vědět, co jen věky zví.

Však zaniká tu v mlze celý svět.

Oh, hledat východ z temna příštích let!

Já v kouř své touhy napřed zaháním...

Jak zaniká mi v mlhách celý svět –

Tak chvíli myslím a zas chvíli sním.