PŘI PÁDU ALFONSE XIII.

Králové padají jak hrušky shnilé,

– Hle, pokračujem – tak se lidstvo chválí

a pozorujte monarchy ty zbylé,

kdy se zas který se svým trůnem svalí.

Ba, pokračujem. Demokracie ta

je kredem vzdělanců a výtečníků.

Jak Evropa teď utěšeně zkvetá,

když zbavuje se korun, zpátečníků!

Jen jedno – ať se věci k předu sunou,

noli me tangere zde trvá arci

to římský pop se starou trojkorunou,

leč nutno obdiv vzdáti tomu starci:

je ohebný a vždy se přizpůsobí

ideím času – jak? toť jeho věcí,

my synové té pokrokové doby

římského umu jsme zde živí svědci.

My obdivujem, lid pak v ruce maje

svých věcí vládu, praktiky ty Říma

si platí těžce mlčky oddychaje

a duše jeho v černých stínech dřímá.

Nás, demokraty, ovšem též lid platí,

neb staráme se mu o pokrok zdejší,

je pokrok nad vše, třeba, lidé zlatí,

ti králi tenkrát byli lacinější,

přede vším pokrok, pokrok nad vše, všude

a proto demokracie ať žije –

kdo rozumíš jí, vždy ti možno bude

přisednout k stolům, kde se jí a pije.