PŘI POHŘBU.

Největší štěstí hasne ve vteřině,

a všecko je zde stálá nejistota.

I tobě přišel den, kdy dáváš hlíně

to nejdražší, cos měla od Života.

A Hrob tě láká: Vidíš, dám teď Jemu

klid nekonečný. Pouze hrob jej dává.

Nač žíti tobě? Pojď a sestup k Němu!

Byl světem tobě. K žití nemáš práva. –

A Život káže: Dál žij! V tvojí duši

On žije stále. Nezemřel. Vždyť je ti

dál já tvým celým. Smrt jen schránku zruší,

leč ty Ho nesmíš v sobě zabíjeti. –

Tak Hrob, tak Život. A ty uznej sama,

že pravdu oba mají. Los to lidský.

Jdi za Životem! Už tě neoklamá.

Hrob může čekat. Hrob se dočká vždycky.