PŘI POHŘBU MALÍŘE JOSEFA HUBÁČKA

Od moře vítr vane

a šumí pinie...

Vše v těchto dveřích stane,

co z hlíny, z hlíny je...

Opuštěn visí v skříni

svrchníček šedivý,

a zde v té smutné síni

hoch leží neživý.

Dal deset věrných roků

nám ze svých třiceti.

A jeho tichých kroků

již není slyšeti,

jen housle s violoncellem

tón něžný k tónu strou

nad proletáře tělem

a duší hrdinnou...

I vzlyky houslí ztichnou

a zmlkne zbožný zpěv,

jen srdce přátel vzdychnou:

Adieu, adieu, Joseph,

a jak ta světla svící

dohoří, dotlukou

i srdce milující,

dnes těžká rozlukou,

jen tam na břehu moře

se zachví pinie:

Jde zmaru vstříc, ó hoře,

jde zmaru vstříc, ó hoře,

zde vše, co z hlíny je...