Při řece.

Aj! zlatokřídlá vážka

se míhá nad hladinou,

v níž shlížejí se rákos

a leknín s pomněnkami.

Hle, právě usedá si

na blankyt nezabudky,

a pokmit skvostných barev,

třpytí se v jarním slunci.

O zlatokřídlá vážko,

mých vidin obrázečku,

jen houpej se a houpej

na modré na pomněnce,

a nad hladinou žití

tvůj čilý pokmit mihej

se v sluníčku a vůni

pověčné obraznosti.