Při rozstonání D. C. H. Pána Alexandra Vasilieva,

Ne Lidomíra 1) mírodějná ruka,

Tebe zhoubné lidobijce rámě

Stavilo, hrade nehostinský,

Mořící neduhem krutým

Muže, mnohým drahého dobrým lidem,

Tobě hostinstva svatého právem

Vasilieva Alexandra,

Který ostavě vlast i dům

I syna rozmilého sladké doma

Celování, Bohu lib i cáru,

Jíť zvoluje, milený pastýř,

Za stádem, hotovým zlomiť

Okovy zpupně Franky Evropčanům

Ukuté! – Odrodilým jsa Němcům

Polovinu věku ráj štědrý.

Zcizil’s svému se národu?

I dosaváde žíla každá tobě

Nenečeská; nebo já slovanskou

Pocituji v těle krev. Sem, sem

Hojebné dary, hor tvojich

Byliny snes, a mízy živnou pomoc,

I sadů tvých moky sílonosné.

Na Slovany moje buď laskav;

I jeť brat Slovanům Slovan.