PŘI SLUNCE ZÁPADU. (III.)

Dnes západ podobá se břehu,

jejž zlatý okeán vod jasem smývá,

kde delfíni si hrají nezbední

kol víly oblaků, jež něhu

svých ňader znořuje z pěn sněhu

a po své lázni za sluncem se dívá...

Tu cítíš, kterak touha kouzla žhavá

tvou duši vábí tam... i v let se dává

do kraje přeludů jak labuť snivá,

když zapěti má píseň poslední.