Při smrti Josefa Jungmanna.

Slyš, o Pane! úpění,

Slyš Čechie kvílení!

Ranila ji smrť bledá,

Proto pomoc tvou hledá,

Pane, uslyš nás!

V tvrdém spaní trnula

Česká vlasť, jak umrlá,

Jazyk její oněměl,

Jakby vyhynouti měl,

Pane, ochraň nás!

Tys se, Pane, smiloval,

Čechům’s křísitele dal –

Jungmann zahnal němotu,

A vlasť zkřísil k životu,

Pane, posilň nás!

Jako otec vedl nás

Do sadu vlastenských krás;

Jím, jak svatým prorokem,

Stal se Čech zas člověkem,

Pane, střezi nás!

Nyní leží ve hrobě,

Nás zůstaviv v sirobě;

Zas nám hrozí strašná noc;

I voláme o pomoc,

Pane, vyslyš nás!

Miliony světel máš,

Všemohoucí Bože náš!

Rozžži českému kmenu,

Rozžži nových plamenů,

Pane, osvěť nás!

Ať co kněz tvůj štěpoval,

Rozvíjí se dál a dál,

By náš národ nezhynul,

Ale k slávě tvé slynul,

Pane, spasiž nás!