Při smrti Ladíkově, bratránka a druha mé Lidušky.

Dnes našli jste se zase spolu,

jak anděly vás, děti, zřím,

všech žalů zbavené a bolů

jít krásným sadem nebeským;

zas ručky tisknete si malé

a líbáte se něžným rtem

a vinete se neustále

v ty bílé lokty navzájem.

Jste blaženi, a my zde hynem,

nám prchl štěstí svit a jas,

zrak v slzách těká nebes týnem,

a teskné srdce volá vás;

nést pomozte nám světa tiše

a žití planý ruch a vír

a z ráje svého – s nebes říše –

v hruď sklíčenou nám sneste mír.