Při smrti Riegrově.

To zaduněl krok dějin. – V naší době,

jež na prostřednost všecko vyrovnává,

zní silou antiky zvěst, stará sláva

že ulehává k prachu dědů v tobě.

Šels vždycky s lidem a vždy věrný sobě,

šels cestou Světla, Svobody a Práva

a za tvým stínem velká zoře vstává,

jež neuhasne ani ve tvém hrobě.

Jak uvítá tě v plesném rozjásání

ta obec našich velkých, mrtvých dědů,

již čekali tě, sedneš k jejich boku.

A řekneš: Lidu sílu, vytrvání,

jak vedl jsem jej přes padesát roků,

jak Saladin lva za sebou zas vedu.