Při tomto světle matka moje čeká,

Při tomto světle matka moje čeká,

jí z dálky nečisté vše smutné zprávy,

jež o mně přijdou, v bdění neunaví,

jí nikdy nezavře se náruč měkká.

Při tomto světle bílém snad se leká,

kde spité kroky žádostí se staví,

kam na klín v mdlobách hříchu skláním hlavy,

kde na srázech má noha v hloub se smeká.

Při tomto světle láska Boží bdí jen

a na mne myslí, do dálky mi svítí,

kde dům jest její – dlouho opomíjen;

kde polo zastřena jen bílým chlebem

se přece usmívá – dá mléko píti

mně mdlému z prsu probitého hřebem.