při víně

unavené konvalinky,

plátky růží čajových

do vína jsem natrhal si

s tváří, bledých tváří tvých.

ze srdce, jež dvakrát pláče,

tvůj i svůj jsem vlil v ně žel,

tvůj i svůj jsem vlil v ně smutek,

aby nás tak nebolel.

víno z topasů a zlata

oblilo nás oblakem,

utkán z bolesti a něhy

soucitným nás pojí snem.

chladná květina tvé ruky

sklání se mi do dlaní,

a když rty své na ni tisknu,

vteřina jak štěstí křehké

vroucně v srdci vyzvání.