PŘI ZÁPADU.

Červánkem kraj se uzardívá celý,

van táhne stromy, plný pochladu –

ó, zadrž lásky upomínky, lze-li,

při snivém západu!

Jak žluté listí slétnou k tobě hbitě

a blýsknou rosou z květů nadšeně,

jak pavučiny jemné obtočí tě

ta pouta jeseně.

A promluví ze zvonů starých kovu

a ze kalichů zvonků vyletí,

tě vůní spijí, stínem vplíží znovu

se v duše objetí.

Pak uslyšíš na trávě kroky známé

a postavy zas drahé spatříš vděk,

jak čekající v sadu v tváři láme

se mroucí červánek.

Leč vše to snem jen bude, sledním bleskem,

kdy slunce šlehne v chladnou zahradu,

a tobě bude chtít se umřít steskem

při snivém západu...