Při západu slunce v Želivě.

Sníh, sníh... A silnice se dolů stáčí,

hned otvírá se tobě panorama!

Z hlubokých lesů nezazní let ptačí,

sníh, jenom sníh, a prorva, stěna samá...

Zříš v dolinu... Zdi klášterní a věže

pod sněhem v kotlině se nad vsí tyčí...

Mráz ostřeji v ret rozpukaný řeže,

a silněji vran zástup s polí křičí...

Sem silnicí jdou kněží praemonstráti,

zrak cloní si, v dál hledí beze slova...

Před nimi v kouli slunce bodem tratí

se s novým pony bryčka praelátova...