PŘI ZÁPADU.

Kdes „Ave“ zní, a ticho v kraji.

Mlh závoj padá do polí.

V mou samotu tvé oči plají,

však srdce víc už nebolí.

Hra dohrána! – Tvá divná slova

již neděsí duši mou.

Ty mrtva jsi! – Proč přišla’s znova?

Jak dřív i teď tvé zraky lhou,

jak dřív i teď jich vášeň mámí

plamenem truchlým ohňů zlých.

Však kde tvůj hlas, jenž zvonků hrami

v duši mé kouzlil jas a smích?

Jde kolem v noc tvůj přelud bledý,

jak růží hasne záplava

za mořem kdes. – A naposledy

ruku mi chladnou podává!