PŘI ZPRÁVĚ O SMRTI HRABĚTE PAŘÍŽSKÉHO

Tak smutné vyhnanství, tak mrazící, ó Králi!

Flor nad vším smuteční kde v stesku stále vlál.

Kde věží nebylo, by barvy tvé s nich plály.

A lidu nebylo, by trůn tvůj uctíval.

Kde podlost plazivá, jež jha se bojí jen,

Královské emblémy teď potřísňuje slinou,

Kde zrada zmenšuje kruh přátel den co den,

A jména znectěná, dřív slavná, bídně hynou.

Ó smrti uprostřed té moci vyhoštěné,

Kde padá koruna se skleslé hlavy tvé!

Nikdo se nesklonil, by řekl: Souveraine!

Měj, Sire, pozdrav můj! Bourbonské lilie

Ať v štítě básníka rozkvetou, prostřed davu

Jenž hlásá hrdost svou a souverainní slávu!