PŘI ZPRÁVĚ O SMRTI KRÁLOVNY ALŽBĚTY

Květino subtilní, tak záhadného nachu,

Alžběto! Královno! pod dýkou vraha skleslá,

V tmu jež jsi podsvětí svůj hrdý smutek vnesla,

Já básník zdravím tě, ty z krve Wittelsbachů!

Když jedy nejtmavší jsi žití svého pila,

Vtisk’ Osud v čelo ti diadém bolesti.

Ne purpur královny, mne hloubka pokořila

Tvých krutých zoufalství a tvého neštěstí.

Vznešená sestro všech, kdo v samotách svých žili,

Kdo trpkost z života s grandezzou knížat kryli

Před zrakem ostatních, buď hrdě zdravena!

Ty s tichou noblessou jsi troskami snů přešla,

Do marné věčnosti jsi s resignací vešla,

Květino subtilní, záhadně zlomená.