Při zprávě, že kosti Kollárovy do Čech převezeny nebudou. (I.)

Ne! Z našich snů se nesmí splnit žádný.

Co chceme, všecko v zárodku je kleto,

zmar čeká u bran každé naší snahy.

My řeknem „Chceme!“, osud řekne „Veto!“

a ciziny škleb chladný

zní posměchem a ironií záhy

v ty velké cíle malé naší dráhy.

Tak musíš zůstat v cizí zemi siré,

ó pěvče Slavie to velké, šíré,

tak nesmíš po své žaluplné pouti

v sled u nás spočinouti!

Zas – o pár sáhů dál – však v zemi cizí

tvé bude tlíti srdce velké, ryzí,

urážkou jedněm, druhým lhostejností,

však vždycky stejné v svojí velikosti.