Při zprávě, že kosti Kollárovy do Čech převezeny nebudou. (III.)

Co našel by on skrovný prach a stlelý?

– ač věštím duchem zachvěl by se v hrůze! –

Ó netajme si, oč jsme za ním v zadu!

Kdys po hrobech jen spěla jeho chůze,

což my svůj život celý

víc děláme? Jsme shnilé jab’ko v pádu,

on v Slávy východ zřel, my ku západu!

On sílu měl – my máme pochybnosti,

on prorok mrtvé oživoval kosti,

on víru měl – my máme pohrdání,

on práci bez ustání,

on naději – my ochablost a nudu,

on lásku – my se potácíme v bludu,

on poesii – kde my v duši sněhy

se tříštíme o skutečnosti břehy.