Při zprávě, že kosti Kollárovy do Čech převezeny nebudou. (IV.)

On viděl Obra, ten šláp’ v dvojí moře,

ku hvězdám přitom sahal svojí hlavou,

jak Apokalypsy byl kolos valný;

byl korunován silou jen a slávou,

zrak vzpínal tam, kde zoře

se lidstvu zažíhala v obzor dálný,

tak velkolepý a tak ideálný!

A údem Obra každý byl tu Slovan,

ač honěn, uštván, vězněn, splván, skován,

ten hlavou byl, ten rameny, ten trupem,

rván Promethea supem!

Však on jej zřel, jak Alkmeny syn smělý

se vznáší ku světlu nad chaos ztmělý,

On věřil v jeho poslání i úkol.

Co my jsme dnes? – Jen skepse a škleb vůkol.