Při zprávě, že kosti Kollárovy do Čech převezeny nebudou. (IX.)

Tvůj, Otče, velký sen snem pouze zůstal,

však žijem, žijem přes bouř času přeci,

ač nevím, zda bys k nám se hlásil nyní.

Jsme ovšem orli, ale jatí v kleci.

To zázrak je, že vzrůstal

vždy Slovan, nechť v květ jeho padlo jíní,

nechť v mraku dlel, jenž cloní vše a stíní.

Ach, dějů spřežení svou zdržet pěstí,

v tvar myšlenky své celo lidstvo svésti,

jak ideál před okem věštce vzňatým,

to cílem velkým, svatým

kdys mohlo být, dnes bohužel to není!

Ne k snům, dnes k práci volá služba denní

a střebe síly ducha, síly těla,

víc k činu nezná myšlenka se skvělá.