Při zprávě, že kosti Kollárovy do Čech převezeny nebudou. (V.)

Jak starý Etrusk svoje božství tesal,

tu ráz a dva a tři a bůh stál před ním

v tom primitivním, dojímavém tvaru,

On v jazyk sáh’ a v jeho štěrku všedním

se usmíval a plesal,

vřel hněvem, žalem lkal a zaplál v žáru,

na balvan struny napjal v divném čáru!

I zněly hymnem lásky, hymnem boje,

pro vděky Míny, Vlasti, vděky Tvoje!

Měl křídla dvě jak Polsky Adam velký,

je na svoje klad’ znělky,

tu slavíkem lkal, hrdličkou tam plakal,

tu modlil se, tam svůdně duše lákal,

tu prosil zas a všecky zapřísahal

a písní svojí všem do srdcí sahal.