Při zprávě, že kosti Kollárovy do Čech převezeny nebudou. (VI.)

Jak Dante v svou se zamknul utopii.

My, chladnějším kdo jdeme za ním umem,

se chvějeme nad Jeho velikostí,

ač víc než my on kráčel Slávy rumem,

On kráčel poesií,

On plál a hořel, kde my v pochybnosti

se oddáváme moudré střízlivosti.

Ta Slavie, již ve snách věštích viděl,

kde nyní jest? Kdo by se nezastyděl,

tak vzadu zůstat za svým ideálem,

tak spokojit se s málem?

Nás vede nutnost, která nezná změny,

o píď se rvát, kde věštec roztoužený

Slavie šíré kraje obejímal,

kde s Milkem lkal a s Perunem kde hřímal.