Při zprávě, že kosti Kollárovy do Čech převezeny nebudou. (VII.)

Za slovanského světa centrum pravé

Svou duši vroucí a vnímavou zvolil,

– ó krásný sen, že vyplnění nemá! –

On v tom snu draka stoletého skolil,

děl k budoucnosti „Ave!“

Však ta zůstala jako skála němá,

noh jeho písně třás’ jen perutěma!

Kol noc a tma – ó volej v šíré kraje,

od Volhy k Labi projdi slávské ráje,

rci Čech a Lech a Rus, jdi přes staletí,

zda Slovan ozve se ti?

Ó krásný sne, jak plníš duši smutkem! –

Žel v Jeho srdci pouze byl jsi skutkem,

jdeť v skutečnosti každý drahou svojí

a bratr bratra leká se a bojí.