Při zprávě, že kosti Kollárovy do Čech převezeny nebudou. (X.)

Kdo v Danta velkolepou báj dnes věří,

v ty kruhy svatých, v sluje zatracenců?

A přec je krásnou jeho báseň velká.

Tak s mukou pekel, s laurem slavověnců,

když zrak to chladně měří,

zní jak sen věští hřímavá Tvá znělka,

kdys velkých vznětův, lásky nositelka!

A přece zní jak echo velké duše,

jež v badání a strádání a tuše

svět sklenula si, kde ji život zmrazil,

si našla v básni asyl

pro velké svoje samotářské dumy,

pro hradby Prahy i Arkony rumy,

pro Ereb, vrahy Slovanů všech ztmělý,

pro jejich boje i jich Olymp celý!