Při zprávě, že kosti Kollárovy do Čech převezeny nebudou. (XI.)

Spi tedy klidně dále, prachu svatý,

u Dunaje, o němž’s tak luzně zpíval,

spi jako mezi svými v cizí zemi;

spi, dále ať se valí dějin příval

přes boje vše a ztráty,

Tvé dědictví, ač sen, přec vládne všemi,

jak míza Slavie jde haluzemi!

Zda strom, o kterém snil jsi v krásném mládí,

plod přinese, či věštbu Tvoji zradí,

kdo říci může dnes? Kol Tvého rovu

řeč Tvoje zvoní znovu

a Tvůj-li sen až jednou skutkem vzplane

a jestli Slavii Tvé jitro vstane,

pak, Otče, vítězem se vrátíš domů

ve zvonů hlaholení a v děl hromu!