Při zprávě, že kosti Kollárovy do Čech převezeny nebudou. (XII.)

Vím, Jeho dumy nemáš slova hromná,

ty kanzóno má skromná,

a sotva doma najdeš sluch a přízeň,

– jeť na velké sny malá skutků sklizeň –

leč k hrobu jeho leť, rci prachu Jeho,

že srdcem bude vždy Slovanstva všeho!