PŘI ZVUKU FUJARY.

Jaké divné zvuky, srdce rvoucí,

ač unaveně mdlé a přece sladké tak

jak slzy, jež pláče srdce mroucí,

jako zpěv, jejž pěje zabloudilý pták.

A zas jak příboj vln, když stéká

v důl propastný, kde temna vládne duch.

A tiše zas jak báje dávnověká,

jíž nerozčeří nikdy času vzruch.

Ve snách dlíš až do červánků záře,

leč duch se vznáší v nebes prostorech,

dole hraje pasák na fujaře,

ty posloucháš, až tají se ti dech.

A tvé srdce rozrušeno bije:

Jsi bez záře, tmy ovinul tě mrak.

Hyneš jatý poutem melodie

a padáš s nebe jak střelený pták.