PŘÍBĚH AL FRESCO.

Tři dny jsem tě neviděl, má milá,

tři dny o tobě nic neuslyšel,

za ty tři dny pak se tohle stalo:

Prvý den jsem bouřil. Na tě, na svět,

na celé to hloupé živobytí –

(víš přec, jak jsem zvyk si na ty naše

denní procházky a rozhovory –

tolik roků závadou nám nebyl

ani liják, mráz, ba, ani nemoc);

druhý den mi bylo už jen teskno,

jako stromu na podzim, když serve

vítr zlý mu zbytek žlutých listí;

třetí den – už bezradné jen pusto:

tak je asi ptáku vězni, když se

dostal z mříží klece, rozhlíží se

po nebi a zemi, hledí v dálku,

uvažuje, kterým směrem letět –

Odletěl jsem v dálku, moje milá,

nevrátím se do mříží své klece,

budu hledět, jak se s příštím jarem

holý strom zas svěže zazelená –

měj se dobře na vždy, moje milá,

za všecko ti žehnám, ale nejvíc

za tři poslední dny opuštění –

a víš, cítím dneska, moje milá,

že ten třetí z všech byl nejsmutnější.