PŘÍBOJ.

Vinul plachty, rudnul v líci

Šaša temnovlasý,

viděl sličné krasavici

slzy padat’ s řasy;

viděl, jak se ňádro vlní

ve tajemné muce,

a jak žalem, hruď jenž plní,

k nebi vzpíná ruce.

Vinul, balil plachty bílé,

dokonal své dílo,

srdce kol mu téže chvíle

také žalno bylo;

hlava níž se ukláněla,

ruka srdce tiskla,

v oči jak by vlna smělá

dvě mu perly tryskla.

Svinul, sbalil; klesna v dumy

hleděl v mořské vření,

a jak vlny jdou a šumí,

šlo i jeho snění;

příboj citů zachvěl duší.

při pohledu krásky;

a juž roste, v ňádra buší

jarý příboj lásky!