PŘÍBOJE.

Život lidstva jako moře připadá mi:

jitrem skvěje se a večer krvácí,

plný změn jest obraz zdánlivě tak známý,

vlna přichází a zas se navrací.

Věk se vzbudil strojů, páry, elektřiny,

západ vlnu poslal mladý na východ,

aby budila tam opozdilé syny,

ducha západu by podala jim plod...

Vlna šla a za ní jiných příboj valný,

trvalo to celé, dlouhé století –

vlny tichly, kde se východ ztrácel dálný,

jak by mizely kdes v temnu zásvětí...

Teď se příboj vrací v stonásobné síle,

vlna vlnu stíhá, letí na západ –

než se nadějete, převalí se míle,

jako šelma může všecko rozsápat...