PŘÍCHOD BARBARŮ

Vše mdlé a těžké, spánkem stížené.

Den jako z vápna, v prázdných ulicích.

A v nocech mlčení, kdy dozněl smích

Při pitkách s přáteli... Jak nudno vše!

Vyžilé raçy pozdní synové,

Co slunce hasne bledé, malátné,

Pod stropem zlaceným tak živořit,

Kdy v dáli rusé barbary už zřít...

Neslyšíš hluk? To muži z Gabaa,

To jimi chvěje smyslnost teď zlá.

Vše dávno víme. Morem voní vše.

Je marná, Kritobule, vášeň tvá.

Jak krví spálen chvěje se tvůj ret.

Ah jinak, jinak všechno uvidět!