Příchod Čechů.

Tam, kde Tater modré hory

Vystupují nad vše bory,

Visla nivy protéká;

Tam je ta charvátská země,

Kolébka pro české plémě,

Tam vlast Čechů pravěká.

Oni táhli přes tři řeky,

Orel jevil bohů vděky,

Vůdcem jich jsa na hoře;

A co ten se tam otáčí,

Dole s lidem Čech si kráčí

Po zelené prostoře.

Kráčí, kamo slunce spěje,

Kde Šumavský vánek věje,

Kráčí v Labskou krajinu;

V srdci země s lidem stane,

Klekne, – slza díkou kane, –

Líbá novou otčinu.

K bratřím volá: Plaňte háje,

Robte pluhy, zniknou ráje,

Radihost nám přispěje;

Z půdy vzejdou zlaté klasy,

S nimi vzejdou zlaté časy,

Svatovít se usměje.

Na to stoupí myslí zňatou

Na Říp – Čechů horu svatou,

Perúna by slavil hlas;

Prosí o zdar země české,

Jíž dal jméno slavoleské,

A lid volá: Čechy spas!