Příchod jara.

Jsi upoutána v sníh a led,

ty milá máti země!

se vší svou krásou ukrytou

a v sněžném rouše zavitou

pohřbena ležíš temně.

Na srdce led ti položen

a závoj z mlhy k očím,

nezřím již květů růžových,

neslyším písní medových,

ve spustlý sad kdy kročím.

Však hle! již tamo z daleka

ti smilování kyne,

zvedá se slunko výš a výš,

a celujíc tě opět blíž

ku srdci svému vine.

A mocně pouto ledové

v radostné slze mění;

ó plesej v nové svobodě

dík milosrdné přírodě

a jara políbení.