PŘÍCHOD JESENĚ.

Bude už podzim – tulák tuší,

když hlédne holá na pole

a starosti mu v hlavě buší

jak selské cepy v stodole.

Bude už podzim... Ptačí písně,

nedávno ještě veselé,

teď stopy nesou smutné tísně,

letíce k nebi nesměle.

Bude už podzim. Vodník chorý

si šije kožich na zimu,

vrcholy svými třesou bory,

všude už známky podzimu.

l cikán vítr vpad už v pole,

a trnky zrají na stráni,

a pod lesem, tam v smrčí dole,

kde milenci dva zabráni

kdys v hovor tichý v léta proudu

si upadli v objetí,

pod ztvrdlou leze sysel hroudu,

lká jez, spí mlha na sněti.

Bude už podzim. Vše je smutné.

Svět do dálek už neláká,

když slyšíš kroky zimy nutné

a stesk starého tuláka...