Příchod lodilomu.

Slyš, lodilom jak lká a vzlyká

a bije křídly v ňadra skal,

a jak kůň poběsilý smýká

mou duši náhlý strachu cval.

A nemám sil – vše, vše se ztrácí –

bych za uzdu jej vzdorně chyt’,

než myšlenky mi utrmácí

a v strnulosti znikne cit.

Ach, na mém srdci úzkost klove

jak černě rozkřídlený sup,

ó draví žití pochopové,

kam vlečete svůj hrozný lup?